Jdi na obsah Jdi na menu
 


Merkurovo záhadné magnetické pole?

30. 5. 2008

Záhadu magnetického pole planety Merkur se po třiceti letech snad podařilo vyluštit. Tvrdí to alespoň v časopise Nature německý astronom z Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy.

 

Obrazek

Nejbližší planeta u Slunce, Merkur, má příliš slabé magnetické pole. Zjistila to už v letech 1974 a 1975 americká sonda Mariner 10. Podle teorie, která velmi dobře funguje pro zemský magnetismus, by mělo mít magnetické pole Merkuru asi třicetkrát vyšší intenzitu. Magnetické pole Země má původ v nitru planety. Tam dosahuje teplota několika tisíc stupňů a celé jádro je roztavené. Ostatně během sopečných výbuchů máme výbornou příležitost se s jádrem naší planety seznámit. Jádro obsahuje kovové prvky, zejména roztavené železo, které je elektricky nabité. Protože se navíc planeta otáčí, nabité částice pohybující se v jejím nitru dávají vzniknout také magnetickému poli. Jádro tedy funguje jako obří dynamo.

U Merkuru je situace složitější, protože o něm víme mnohonásobně méně. Vědci diskutují o tom, jestli má planeta vůbec ještě tekuté jádro. Někteří se domnívají, že ano a že ho v tekutém stavu během Merkurova oběhu po velmi výstředné dráze udržuje gravitační slapové působení Slunce. Jiní zastávají názor, že současné magnetické pole je zbytkem z dob, kdy vzniklo pomocí zmiňovaného efektu dynama.

Přestože je pole v porovnání s tím zemským malé, i tak dokáže bránit nabitým částicím slunečního větru, aby pronikaly až na povrch Merkuru. Magnetický obal planety je dostatečně silný na to, aby sluneční částice odvrátil.

Vědci dlouho nerozuměli tomu, proč intenzita magnetického pole Merkuru dosahuje jen 1 % pole zemského. Pokud je teorie jeho vzniku správná, mělo by být třicetkrát silnější. Německý astronom Ulrich Christensen věří, že odpověď je třeba hledat ve vnějších vrstvách Merkurova jádra. Podle astronoma slouží vnější vrstvy jako magnetický izolátor pro magnetické pole generované jádrem planety. Proto se k povrchu, a tedy na dosah našich měřicích přístrojů, dostane jen zlomek magnetického pole.

Pole je už samo o sobě slabší kvůli tomu, že Merkur poměrně pomalu rotuje. Jen jednou za 59 dní, což je po Venuši druhá nejpomalejší rotace v celé sluneční soustavě. Podle německého astronoma může být jeho teorie ověřena pomocí nových vesmírných sond. K Merkuru právě letí americká sonda Messenger a k cíli by měla dorazit v roce 2008. Na rok 2013 se plánuje také evropská sonda BepiColombo.

Zdroj: ČRO-Leonardo

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář